2010

akce 2009   akce 2008   akce 2007   akce 2006   akce 2005   akce 2004

zkuste taky kliknout na fotku vlevo, občas se pod ní skrývá fotoalbum

Grossglockner 3798 m

Výpad ve dvojici do Vysokých Taur, na nejvyšší horu Rakouska, 3798 metrů vysoký Grossglockner. Vystoupili jsme na něj z jižní strany, od parkoviště Lucknerhaus, přes Stüdlhütte a Erzherzog-Johann hütte. Na nedělní výstupový den vyšlo perfektní počasí, což způsobilo, že na výstupové trase bylo dost lidí a museli jsme se mačkat a čekat, až budeme moct přejít Obere Glocknersharte, sedlo mezi Malým a Velkým Glocknerem.

Lipno

Dovolená s příbuznými, zatímco mamča byla ve Švýcarsku (polovinu týdne). Bydleli jsme v chatičce u Horní Plané. Byli jsme na Medvědí stezce, v Krumlově v grafitových dolech, u Schwarzenberského kanálu, na houbách, pekli jsme vuřty. Dokonce to bylo zezačátku i na koupání, přestože to bylo na konci srpna a v nadm. výšce přes 900 m.

Chorvatsko

Dovolená u moře, tentokrát společně s kamarády. Projeli jsme jižní polovinu pobřeží, tedy Zadarsko a střední a jižní Dalmácii. Nejjižněji jsme byli u města Stod na poloostrově Pelješac. Podařilo se nám vyjet na sv. Jure, vystoupat od moře na sv. Ilji (961 m), navštívit města Zadar, Šibenik, Primošten, Orebič, Korčula nebo národní parky Krka, Paklenica a Biokovo.

Máchovo jezero a okolí

Konečně jsme byli všichni zdraví a mohli vyrazit na prodloužený víkend. Volba padla na severský nehostinný kraj v okolí Máchova jezera. S sebou jsme měli kola pro lepší přesuny v krajině. Jednu noc jsme strávili u Holan v Yacht kempu, další dny pak přímo na Mácháči. A protože jsme byli zdraví asi tak týden, hned jsme si přivezli pěknou střevní chřipku, teda Ondrs to chytil. Navíc v noci ze soboty na neděli vydatně lilo, že jsme místo stanu měli vodní lůžko (ale vydržel). Nakonec z toho byla koupačka jeden půlden a cyklopřesun (40 km) jeden den, to jsme dojeli do Pekla.

Pokus o Hoher Dachstein

I přes velmi nepříznivou předpověď počasí jsme se na víkend vypravili na Hoher Dachstein. Předpověď se bohužel vyplnila do puntíku. V sobotu jsme vystoupali na Adamek hütte. Byli jsme rádi že jsme ji v té husté mlze našli. Nezbylo nám než zbytek dne strávit na chatě. Přes noc napadlo asi 20 cm čerstvého sněhu, tak jsme se vyfotili s vlajkou a mastili zase dolu. Cestou jsme ale využili sněhu k tréninku vytahování spadlého turisty do ledovcové trhliny. Postupně, jak jsme sestupovali, se sníh měnil v déšť, který vydržel padat až na hranice.

Železniční muzeum

Otázku co s volnou sobotou jsme vyřešili tím, že jsme vzali děti do Železničního muzea v Lužné u Rakovníka. Na odstaveném obratišti jsou desítky starých lokomotiv i vagónů pro cestující, stylové občerstvení v jídelňáku i železniční model, který se pouští jednou za hodinu. Děti si mohly prozkoumat interiéry některých lokomotiv, svézt se na důlním vláčku z Poldi Kladno nebo si pohrát na dětském hřišti (ve tvaru vláčku, jak jinak).

Pikovická jehla

To jsme se jednou nemohli dohodnout, jestli někam pojedeme. A když jo, tak kam. Proto jsme to s W ráno řešili tak dlouho, až nám málem ujel vlak do Pikovic. Museli jsme ho stíhat supersprintem. Rozhodli jsme se že omrkneme s matrošem Pikovickou jehlu a event. zkusíme něco vylézt. A taky že jo. Od nádraží vede po pravém břehu cestička podél vody, kterou vyšlapali a používají chataři. Dá se po ní dojít až ke skále, nemusí se to proto obcházet shora po zelené značce. Problém je akorát v tom, že jehla je v prudké stráni, zpevněné kamennou dlažbou a kdyby to někomu ujelo, minimálně si pěkně sedře zadek. Přímo pod skálou je ale malý bivak s ohništěm, kde se dá vegetit s dětma. Podařilo se nám vylézt údolní stěnou na vrcholek, udělali jsme z toho dvoudélkovou cestu, aby se nám tolik nedřelo lano. A na dvě dvojice. Výhodou pak taky bylo, že jsme jeli vlakem a mohli jsme si proto dát nejedno pivo v Pikovicích v hospodě, než jel vlak zpátky.

Holý vrch

Dětská lezecká akce na Holáči. Průběh byl dost tradiční: natáhnout lanovku pro děti, vylézt nějakou cestu, povozit děti na lanovce, natáhnout slackline, vylézt cestu, povozit děti, udělat jim bojovku, vylézt cestu, povozit všechny děti a zároveň je hlídat na slacklině. A tak dokola dokud není čas to sbalit a jet zase domů.

Velikonoce v Karlově

Velikonoční víkend jsme strávili v Karlově T. Doubrava u Zdendy s Míšou. Hned večer v pátek jsme to rozjeli u ohně na mraze venku, neb v jediné obyvatelné místnosti, která je zároveň kuchyň, obývák i ložnice, spaly děti.

Sobota byla ve znamení lezení na Hradní stěně pod Vrchlickou přehradou. Ráno se dovalil Bambusák s druhou Míšou rovnou pod skálu. Bylo pěkně, ale dost lidí, co chtělo provozovat to samé, co my. Lehké cesty byly obsazené a museli jsme na ně trochu čekat, ale když už jsme je zabrali, tak na dost dlouho. Cesta na barák se neobešla bez tradiční zmrzliny v Miskovicích. Večer jsme kvůli zimě zalezli do dřevníku a vyvěsili vlajku. Až doma jsme se dozvěděli, že od tohoto roku vyhlásil úřad v KH zákaz lezení od prvního ledna až do konce června.

Neděle byla ve znamení rekognoskace lezeckého terénu na Pašince a bazénu v Kolíně. Janík s Luisou se odjeli družit s příbuznými a na Pašince se objevili až před odjezdem do aquaparku. Skála na Pašince nás příjemně překvapila, vybojovali jsme dokonce dvě plnohodnotné cesty v pravé ukloněné části. Proto jsme nahoře vyvěsili vlajku. V aquaparku jsme se vyblbli hlavně já se Štěpánkou a vlajku už jsme radši nevyvěšovali.

V pondělí jsme udělali zastávku na šlehanou na Jižňáku.

Děčínský Sněžník a Tisá

Mrazivá víkendovka, při které jsme vystoupili na Děčínský Sněžník, kde bylo 15 cm prašanu, a prošli jsme Velké a Malé tiské stěny. Během soboty jsme ušli bezmála 20 kilometrů, celkem 26 km, i když z Děčína jsme vyrazili v sobotu v jednu v noci, a v neděli už jsme před devátou seděli v Libouchci v autobuse zpět do Děčína. Takže na sobotu zbývá v podstatě všechno, co jsme ušli. V sobotu v noci bylo podle hodinek -10°C, bivakovali jsme jenom ve spacáku a žďáráku.