Pytloušovy metodické střípky IV Přepis
rozhlasového vysílání pořadu S Pytloušem o metodice
internetového rádia Horolezci (v) sobě ze dne 31. 10. 2010. Pytlouš: Dobré odpoledne vážení posluchači. Jsou to již čtyři roky, co začaly velice nepravidelně vycházet Pytloušovy metodické střípky, informace ze světa horolezectví. Věnovali jsme se uzlování, tréninku a záchraně z trhliny. Pořád jsem přemýšlel, jaké téma vybrat pro dnešní tentokráte rozhlasový díl a napadly mě hned dvě. A protože jsem se nemohl rozhodnout, které téma z těch dvou vybrat, budeme se věnovat oběma najednou. Stejně jako v minulých dílech, i tentokrát jsem si na pomoc přizval odborníky profesionály, které tímto vítám ve studiu a kteří s námi budou sdílet mikrofon na dané téma a zaměří se s námi řekl bych přímo na srdce naší problematiky. Host č. 1: Podívejte se, já bych na nikoho nemířil, jo? A už vůbec ne na srdce, jo? Vyměřme si spíš takový orientační prostor, ve kterém se budeme pohybovat, a za který bych se nerad pouštěl, jo? Host č. 2: Kámo, já jsem vegan vegetarián, takže srdce jako ne. Pytlouš: Pánové, děkuji že jste pozdravili naše posluchače. Jsem rád že ve studiu mohu přivítat pana Alfréda Zajištěného, mistra světa ve vytyčování špatných směrů via ferrata a prezidenta asociace Klettersteigem snadno a rychle… Alfréd: Dobrý den! Pytlouš: …kandidáta věd… Alfréd: …ehm promiňte, myslel jsem že už jste skončil… Pytlouš: …autora známé publikace Jak na ferátu bez vybavení… Alfréd: …to jsem napsal?… Pytlouš: …a jako druhého hosta přivítejme pana Johnny Knoedleho, předsedu svazu Vegan vegetarián a zároveň místopředsedu organizace Žerem všechno co roste, kandidáta věd, se kterým se budeme bavit o jídle v horách, při horolezeckých tůrách, o svačinách, nutričních hodnotách jídla a podobně. Posluchači vydržte, než se pánové v našem studiu vystřídají, protože je koncipováno pouze na jednoho hosta. Takže pane Alfréde, kdybyste mohl na chvíli na chodbu, aby naše posluchače mohl pozdravit i pan Johnny, děkuji. Johnny: Nazdar! Nutriční taky nežeru! Pytlouš: Pánové ještě jednou dobrý den, vítám vás a děkuji i za naše posluchače, že jste si udělali čas a přišli k nám do studia, jestli tomu kamrlíku tak vůbec mohu říkat. Teď mě napadá, že by bylo asi nejvhodnější, kdybyste čekali na chodbě a do studia by vstupoval vždy jen ten, na kterého bude určený konkrétní dotaz, souhlasíte? Alfréd: Ano, co mi zbývá, že? Johnny: No jo. Alfréd: Já bych si potřeboval odskočit, je to možné? Když už jsem na chodbě? Pytlouš: Ale beze všeho. Johnny: Myslím že by po chodbě neměl běhat nahý. Pytlouš: Samozřejmě, myslel jsem „beze všeho“ jako výraz pro „klidně, nám to nevadí“ a ne „beze všeho“ že by se měl svlékat do naha. Pánové čas nás tlačí… Alfréd: Právě že mě to taky dost tlačí. Pytlouš: Tak už běžte, Alfréde. Čas nás neúprosně žene vpřed, my si zatím tady s panem Johnnym budeme povídat o jeho tématu, ano? Hned první otázkou bych šel přímo k jádru pudla, jak se říká. Co byste vy jako odborník přes stravu doporučil našim posluchačům, když si doma balí ten svůj batůžek, že někam vyrazí, a teď přemýšlí, jakou si mají vzít svačinu? Johnny: Za prvé, vegani pudly nejedí, maximálně nějaký ty jádra, to jo. A ty si taky můžou ty lidi zabalit, že jo. Je vcelku jedno, co si s sebou vzít, hlavně to nezapomenout doma, to se pak může stát, že na tý tůře budete mít hlad, že jo. A když jedu na dýl, tak si LOGICKY vezmu s sebou něco lehčího, třebas sušenýho, abych to nemusel tahat, ne? Pytlouš: Díky za vyčerpávající odpověď. Přesuňte se prosím na chodbu, máme tu první SMS s dotazem na Alfréda, který se právě vrátil ze záchodu. Tak Alfréde, náš posluchač Bigo se ptá: „Můžu si sebou na tůru vzít bramborák? Mě vždycky prožene, ale děsně ho miluju. Díky za odpověď, Bigo!“ Alfréd: No to je spíš dotaz tamhle na Johnnyho, ne? Pytlouš: Ano, ale ten už je na chodbě, tak kdybyste se pokusil odpovědět vy, čas nás tlačí, zbývá prostor tak na jednu, dvě otázky. Alfréd: Kdybych to mohl trochu stočit na to proč tu jsem, tak na ferátě se dá sníst všechno, i bramborák. Pytlouš: Tak se mi to líbí, stručná a jasná odpověď. Koukám že z režie už na nás mávají, že náš čas vypršel. Tak alespoň jednu poslední otázku, a prosím o stručnou odpověď: Váš největší úspěch, kterého si vy osobně nejvíce ceníte? Alfréd: Promiňte, já musím, měl jsem před chvílí bramborák a vypadá to že mě taky pěkně prohnal. Na shledanou! Pytlouš: I já se s vámi loučím, náš milý věrný posluchači, nepředpokládám že by vás bylo víc, děkuji našim hostům za návštěvu a sofistikované odpovědi na vaše dotazy a těším se zase někdy na shledanou! Z chodby vás ještě rychle zdraví náš neposera Johnny. Na shledanou příště! |