Kopčiska v Čechách (23. 7.)

Povidali kamoši, že hen tamte kopce v Čechách sú fajné a že ať sa tam jukněm. Tož jsem zobral partu kolegov z rachoty, či oni zobrali mě, a naplanovali zme si tu cestu po tech našich budkach fajně tak, haby zme zmérkli i ty kopčiska. Jožo, to je můj kámoš z nejlepších, dokonce heknul, že sú v Čechách také kopce, které nejsú jinde u nás.

Abyste tomu rozuměli, my v rachotě se semo tamo zobereme a jedeme omrknout ty naše budky, co měřejó vodu v potokách, řekách i čůrkách. A zrovna se to zišlo tak, že jsme omerkávali v Krkonoších, abyzme jako mohli omrknout i tjé kopčiská. Se rozumí že to nebyla náhoda, kapišto, ale nikomu ni muka netláskejte!

Co vám budu říkat, kopčiská to sú mohutné, no na naše nemajó.

Tak zme ztahaní vyhřezli zo služebaka někdy odpoledniskom úplně zpráskaní, bo nás jelo pět a že všici chcó vidět ty vrcholky (budky). Ten najvětší něbol zdola vidět, jinak bysem se tam ani za boha něhrabal. Aj pry tam fachá lanovka až na samej nejvyšší bodik, no něfachala. Musel som sa zobrat a po svych se tam škrabat. Takýto fuňák som nězažil. Boha jeho dušu som tam vypustil najmeněj od traktora.

Konečně, když už som uviděl takéto světlo když sa umíra, som uviděl i barák a bylo jasné, že som hore. No něbol som hore, bol som pičo kajsi ani ne v půlce. Chtěl jsem to ztočit dole, za ostatníma, bo ti se na to jebli a šli kajsi inam, že prý ich dojděm, ale pak som na to jebnul a plazil sa dalej. Naštěstí sa droga už tak něnakláňala a šlo sa celkom fajně. Pak jsem uzrel aj tú lanovku, co tam vede. Šel som po drátoch a už som sa viděl, jak sa fotím hore a pak som uviděl ten krpál a upadl som tak že som asi omdlel, bo když jsem se probral, furt tam ten krpál bol. Zatnul som všecky zuby v protéze a plazil sa dál. Najhorší bolo, že furt bolo vidět až na vršek.

Nebýt toho fajneho pána s obroučkou na hlavě, som to nědal. Ale on mi povídal, že mi pomůže, a tak jsem se na sam vrch vydrápal. Řeknu vám taký fajný pocit som dlúho němal. Na vršku som poseděl, než došly aj moje plíce a razil jsem dole, zase inú cestú. Také posraté kameně na cestě jsem už dlúho něpotkal, no nakoněc sem aj dolů sešel aj s kolegama se setkal. Prý sa to tam volá Obří důl, no žádných horníkov som tam něviděl, asi boli na svačině. Šak už bolo taky skoro tma, když som o třidcať kilo lahčí ulehal do postele.

Řekněm vám, že ty naše kopčiska jsou fakt lepší.