Skály v údolí Vrchlice (12. 8.)

„Napiš nějakou pičovinu jak se ti to líbilo, fotky už jsem poslal“ řekl mi Rusák z Ruska. Von je to rozdvojenej spojenej chlap. Na jednu stranu horolezeckej starej vlk, na druhou spořádanej fotr vod rodiny. A pořád je to jeden chlap. Tak to prostě je a nedá se s tím nic dělat. Já jsem taky fotr vod rodiny, akorát Bambusák ne, ale tomu když tak můžem píchnout, kdyby to nezvládnul sám.

Voni si fotrové vod rodiny maj pořád vo čem povídat, když jsou to fotrové. Najdou si nějaký společný téma a vo něm furt melou, nejčastějc to je vo prckách, že jo. To je snad jasný. Ale taky se dokážou bavit třeba vo pivu nebo i vo ňákejch jinejch věcech, co já vím jakejch. Sme přece chlapi.

No a tak jsme v sobotu naházeli matroš (tak prej se tomu říká správně) do batohu, batoh do auťáků a auťákama jsme vodjeli do Kutný Hory na skálu. Do aut sme taky naházeli prcky, Bambuse se Želvou a svoje ženy, abychom byli všichni, co tam chtěj lízt. Starej vlk Rusák už něco voblez v předchozích vejpravách, tak nám moh poradit, co a jak. Řek ať se neserem s matrošem, že stačej prsa (jak jsem se dozvěděl, jsou to dvě karabiny spojený pruhem dost pevný látky aby to udrželo vola jako jsem já), no tak jsem se s tim nesral a prsa jsem  vzal a vostatní železo kromě vaček a čoklů jsem nechal doma. Vlastně doma zůstaly akorát mý voblíbený hexy, se kterejma trénuju hod kladivem, jinak nic. He heh he he, si dělám prdel, ne, hehe. Snad ste se taky rozchechtali na celý kolo, jako já, haha. Sem si z tohodle fóru rozbryndal čaj po klávesnici, jak jsem se řehtal! Ha ha ha! He, uf…

No a co sme dělali potom? Potom sme přece vyndali baťohy z auta a z baťohů jsme vyndali ty prsa a začli sme lízt. V Hlavní stěně. Vlk říkal, že fotky už poslal, tak jsem na ně fakt zvědavej, myslím že na jedný bych moh bejt vyblejsknutej fakt dobře pod převisem jak vyndavám prso a cvakám ho do železnýho voka co tam bylo nebo jak se ty krámy všechny jmenujou. Rusák mi pak řek, že to sou borháky a na skále že se chytaj chyty bočáky a spoďáky. Ty se mi líbily, páč jsem spíš dolňák než horňák. Nevíte někdo, co je s tím Horňákem, co jódloval „Néé pětku néé…“?

A co sem se ještě dozvěděl? Ty vole, bylo toho fakt hodně, že si to ani všechno nepamatuju, že prej když lezu, tak vlastně jdu cestu, nebo lezu cestu, nebo dokonce hobluju cestu, a když dolezu až nahúru, tak tam bejvá zas jiný železný voko nebo dvě a pak to není voko ani borhák, ale štand. Pes se v tom vyznej. A pak prej máš posekáno. Jeden by řek, že se stal zahradníkem a truhlářem. Zezhora se zase jede dolů, správně slaňuje, aby se zas lezlo nahorů. Prsa jsem fakt potřeboval, vok tam bylo jak nasráno vod holubů.

Vohoblobali jsme tam spoustu cest, děcka sme taky vopečovávali, co se do nich vešlo, tak snad byly spokojený. Když se skončilo, tak se zas prsa naházely do batohu a batohy do auta a jelo se dom. Hnedle u silnice ještě vlk skočil do kukuřice, asi aby měli vlčata co žrát k večeři a  my s Bambusem a ženou a Želvou jsme zas skočili na jednu zmrzlinu, co byla po cestě a tak jsme ji rychle slízali, aby se nám neroztekla.