Expedice Rabbit Snow Cap (10. - 12. 3.)

Už ani nevím, kdo s tím přišel, ale byla to výzva, taková, kterou musíte popadnout za pačesy, protože jinak vám proklouzne mezi prsty. Udělat výstup na Rabbit Snow Cup (1423 m) v zimě, alpským stylem je velký počin, ale když jsem viděl sestavu členů družstva, věděl jsem že to dokážeme. Minimálně ze sebe vydáme maximum, abychom to dokázali.

---

Příprava na expedici byla náročná a dlouhá, trvala téměř dva měsíce. Členové se během ní vídali zřídka, hlavní důraz byl kladen na individuální fyzickou a psychickou připravenost. U tak zkušených mužů se ani nic jiného nepředpokládalo, proto setkání před odjezdem bylo srdečné a bouřlivé.

Cesta vlakem byla naopak zdlouhavá a nudná, oživením se staly pouze přestupy, ale těch bylo požehnaně. První v Mouth-Above-Eagle, kde se na nic nečekalo a hned se pokračovalo do Springcastlu. Tady nám zbylo trochu času na letmé občerstvení, protože konečný spoj do Rabbits-town jel až za hodinu.

Už ve Springcastlu jsme věděli, že výstup nebude jednoduchý, všude se válely hromady sněhu, auta byla zasypána skoro až po střechu. Ve tvářích svých kolegů jsem, však vyčetl odhodlání, které jasně odráželo v jejich přivřených očích dát do toho všechno.

Supící vláček měl pouze jeden vagón a rychlostí atletického maratónce si to šinul do Rabbits-townu. Sněhu přibývalo, vypitého moku také. Poslední výspu civilizace jsme si užili jak jen se dalo, ušetřen nezůstal ani Velký králík na náměstí, na který vylézt bez vybavení nebylo vůbec snadné, ani místní osvěžovna pro náctileté, kde se i členové týmu vrátili do svých chlapeckých let a s gustem si zahráli Kloboučku hop! do piva.

Těsně před půlnocí jsme opustili Rabbits-town a vydali se vstříc dobrodružství.

Věděli jsme, že sobotní den je ten rozhodující. Pokus o vrchol je jen jeden, musíme se dostat co nejdál. Žádná další možnost vystoupat nahoru už nebude. Bohužel nás cestou provázely jen samé nepříjemnosti a překážky. Vstali jsme dost pozdě, cestou nebyla vůbec žádná možnost doplnit zásoby (hlavně tekutin) a nakonec jsme byli nuceni pracně vystoupanou výšku hodit do smeťáku (rozuměj zase sestoupat dolu).

Po celodenním snažení jsme se dostali asi 10 km od vrcholu. Budování záhrabu si vyžádalo další časové zdržení, takže vrcholové družstvo vyrazilo směr vrchol Rabbit Snow Cup až po druhé v noci. Překvapivě lehce jsme prošlapali další dvě třetiny cesty, ale dál už to nešlo. Nestabilní sníh do kterého jsme se bořili po krk, prudká změna počasí, staré zranění, které se ozvalo, to vše vedlo k rozhodnutí: „Otočit!“ Volba se ukázala jako správná, začalo hustě sněžit, pravděpodobně už přišel monzun. V base campu všichni ostatní členové expedice spali, proto jsme také na chvíli zalezli do spacáků.

Cesta zpátky však nebyla poznamenána nezdarem, udělali jsme maximum pro dosažení vytyčeného cíle. A to je to podstatné, mít vůli a odhodlání vrátit se tam, kde člověk neuspěl a pustit se do toho znovu a znovu. Proto pevně věřím, že se na Rabbit Snow Cup vrátíme.