Kácovské tour de beer (16. - 18. 6.)

Ti kdož byli, nelitovali, ti kdož nebyli, nechť litují.

Bratrstvo ve složení Bambusák, Pivoňka a Pytlouš (tedy já) splnilo, co si předsevzalo a po strastiplné cestě plné nástrah a pastí dorazilo do Kácova, Mekky každého pivaře z Bratrstva. Ale začněme pěkně od začátku.

Sraz Bratrstva byl na Opatově u bufetu. Než přijel Bambusák, skoro se jeden ze členů opil, protože měl trošku skluz (Bambus). Naštěstí pro nás oba přijel relativně s malým zpožděním, jinak bychom asi neodjeli. Piuko jsme načepovali do petky a zamířili za Pivoňkou, posledním členem Bratrstva. Nikdo jiný se na zájezd nepřihlásil, a tak startovní pole bylo chudé v počtu tří závodníků. Před definitivním startem jsme ztratili další drahocenný čas pumpováním duší, obecnou přípravou byciklů a proplachováním ústních dutin. Petka byla vypita, oheň zapálen a startovní pole odstartováno.

Sehranému týmu Bratrstva nečinilo žádné potíže udržovat nasazené tempo a během vzájemného střídání na špici pelotonu zajeli nejlepší čas tratě Opatov - Velké Popovice. V Popovicích, tam kde se zrodil Kozel, byl cíl časovky a velké občerstvení, resp. večeře. Zde se ve velké míře prokázaly kvality jednotlivých členů Bratrstva, kteří ani za dubovými stoly neztratili nic ze svého nasazeného tempa a statečně bojovali s přívaly zlatavé tekutiny a vypečeného masa. Vzhledem k velkému horku na trase doporučují hygienici pravidelný pitný režim, nejméně 3 litry neslazených tekutin. Po splnění požadovaného limitu vyrazilo Bratrstvo opět směrem na Kácov, už bez honby za dobrým časem na trati.

V Mirošovicích přečkali členové strastiplnou noc pod širým nebem, a když začalo pršet jako když chč…, také pod střechou veřejných záchodků místní benzínové pumpy. Kvůli silnému dešti v noci, který ráno ustal, vyráží Bratrstvo již okolo půl šesté na další měřený úsek, dlouhý cca 50 kilometrů s cílem v Kácově. Je sobota ráno a začíná největší závod v historii Bratrstva.

Klíčovým místem závodu se ukázal hned první kopec za Mirošovicema. Přestože se pole pelotonu mírně roztrhalo, neztratil poslední závodník kontakt se špicí a rychle se dostal do nasazeného tempa. Řetězy vrčely, kola svištěla, přehazovačky cvakaly, tak to vypadalo na trati. I přes malé zakufrování v Sázavě si závodníci Bratrstva udrželi vypracovaný náskok a do Kácova dojeli s obrovským předstihem před ostatními, co vůbec nejeli.

Cíl sobotní etapy se nacházel v restauraci U Dušků, která je zásobována pivem přímo z pivovaru. Na této obrazovce se nedá popsat ta slast, s jakou členové ponořili svoje pysky do prvního doušku kvasnicové desítky. A druhý doušek, druhý půllitr…. Ach, ano ano! Cítíte to také? Orosené sklo skoro pláče, když ho vezmete do rukou, kapky vám stékají po prstech a jak zvedáte sklenici blíže k ústům, skoro vidíte ve zlaté hlubině svoji duši. Už teď cítíte, co se v ní skrývá a návštěva pivovaru je jen potvrzení vašich nejtajnějších myšlenek. Jak malicherná a prázdná jsou slova na to, aby popsala skutečný, opravdový pocit. Takový pocit se vám vryje pod kůži a nevymaže ho ani prohra českého fotbalového týmu s Ghanou. Cítíte sílu a mír, lásku a klid. A kousek toho pocitu si bere s sebou Bratrstvo i na cestu zpátky. A láska, klid, mír a síla doprovází členy až do dnešních dnů, protože oni vědí, kde je doplňovat.