Jeseníky - Šerák, Keprník a Vozka (8. - 10. 2.)

Motorák se pomalu rozjíždí. Vagónem se potuluje několik běžkařů a skupinka takových jako my, aby si našli místo k sezení. Usazujeme sebe i batohy nedaleko ode dveří a koukáme z okna, jestli neuvidíme alespoň náznak sněhu. Marně. Polovina lidí klimbá. Atila (německá doga) taky. Ve vagóně smrdí spálená nafta z komína.

Až v Ramzové se všichni probíráme z letargie a sledujeme lyžaře, kteří krouží obloučky na osvětlené sjezdovce. Hele, sníh! Nahoře nad sjezdovkou tušíme Smrk, kopec kam se vydáme druhý den.

Teprve ve vlaku se rozhodujeme a nakonec vystupujeme ve stanici Lipová-Lázně. Možností startovních míst je více, ze všech se dá vystoupat nahoru na hřeben, ale nám se tahle varianta zdá nejlepší. Široko daleko žádný sníh není, se sněžnicemi na batohu si připadáme jako blázni. Ale ti běžkaři přece taky musí někde lyžovat!?

Zastavujeme v hotýlku U Kance, který je po cestě a ještě má otevřeno. Dokonce dostaneme i něco k jídlu. Před výpadem do černé mrazivé noci je potřeba se posilnit. Přespáváme kousek za vsí v lese, je asi kolem nuly a jasná hvězdná obloha nás nenechává na pochybách, že zítra bude krásně.

Hvězdy měly pravdu, ráno je studené a jasné. Pozvolna se zahříváme zbylým čajem z termosek a pak i chůzí. Míříme na hřeben, který chceme přejít od severu na jih přes Obří skály a vrcholy Šeráku, Keprníku a Vozky. Kam sejdeme dolů není zatím jasné, možností je opět více.

Modrá značka nás vede po mírně stoupající asfaltce až pod začátek Obřích skal. Tady se od asfaltky odklání vlevo a stoupá podél ostrého skalnatého hřbetu prudce nahoru. Pěšina je schovaná pod sněhem, ale na sněžnice to není. Na horním rozcestí si dáváme pauzu a obdivujeme první výhledy do kraje. Zejména Kralický Sněžník na západě je impozantní. Pokračujeme dále a nabíráme výšku. Při pohledu zpátky vypadají Obří skály jako šupiny nějakého zkamenělého ještěra. Sněhu přibývá.

Kolem poledne jsme na Jiřího chatě pod Šerákem. Chata je beznadějně plná, proplétají se tu ubytovaní jdoucí na oběd s lyžaři, co taky přišli na oběd. My jsme zde také plánovali oběd, ale nakonec odcházíme hladoví a žízniví pryč. Kousek dál vaříme a jíme z vlastních zásob.

Zde nastává okamžik, kdy pro další postup nasazujeme sněžnice. Nechceme běžkařům ničit stopu. Jde se s nimi bezvadně, většina z nás je má poprvé na noze. Bujarou radost pomalu tlumí až stoupák na Keprník (1423 m). Sto padesát výškových metrů se zdá být nekonečných, navíc je jasné že výhledy z vrcholu nebudou žádné, protože je najednou mlha a není vidět dál než na sto metrů. Přesně na vrcholu potkáváme skupinu, která na sněžnicích míří opačným směrem. Fotíme se u žulového obelisku a pokračujeme dál. Vrchol Vozky se skalnatou hradbou na vrcholu jen nepatrně prosvítá z mlhy. Překvapivě když sestoupíme kousek níž, na Trojmezí, je opět jasno. Mlha (mrak) se drží pouze samotného vrcholu Keprníku.

Za sebou už máme tak patnáct kilometrů a na Vozku je to zase do kopce. Přesto stojí se na Vozku vydrápat, výhledy z něj nám vynahrazují ty z Keprníku. Je vidět Červená hora, Červenohorské sedlo a Praděd (opět v mracích) na severu a Keprník na jihu. Ostatní však nemají pro romantiku moc pochopení a odcházejí rychle po zelené značce směrem do Branné.

Cesta vede pořád z kopce dolů, velice rychle ztrácíme výšku. Slunce začíná pomalu zapadat. Zhruba v půlce cesty sundáváme z nohou sněžnice, které už nebudeme potřebovat. Bez nich bychom ale trasu od Trojmezí na Vozku zvládli jen s obtížemi. Sněžnice nám tady prokázaly svou službu.

Kvůli tmě scházíme ze zelené a po lesní cestě scházíme do Františkova. Na sjezdovce si dáváme něco na zahřátí a jdeme do Branné, kde večeříme. Spíme kousek za Brannou.

Ráno se nám vůbec nechce vstávat. A balit. A jít. Opékáme si k snídani vuřty a rozhodujeme se, že půjdeme po naučné stezce do Ostružné. Je to pohodová cesta, která je však místy špatně značená, takže úplně míjíme muzeum v bunkru. Na druhou stranu jsou z ní krásné pohledy na Šerák a Keprník.

V Ostružné máme chvilku na to posedět u piva, než nám pojede vlak a pak už jen zbývají tři a půl hodiny jízdy domů.