Koukalky, Kalafovičova plotna a týden v Jeseníkách (24. 6. - 1. 7.)

KOUKALKY

„Skalky jsou to malebné, leč nízké, do výše metrů deseti maximálně se vypínajíce, na okraji města Chotěboře se nacházejí. Osamělí lezci, cestou do masívu Hrubého Jeseníku vydavší se, zalézti si chtěli, a tak zastávku zde udělali a lezitelných cest přehršle posekali. Nejprve však Pindě sobě uspali, aby pokojné snažení silových i technických kreací lezeckých nebylo rušeno ze stran jeho. Klasifikaci lezci Ptáčkovi s rezervou brali a do těžších cest se raději na druhém pouštěli, neb stupně obtížnosti tvrdé zde jsou.“

Z kroniky města Chotěboře, L. P. 1887.

JESENÍKY

Z deníku Karla Ptáčka, který byl nalezen při archeologických průzkumech souvisejících se stavbou silnice Šumperk - Jeseník v obci Domašov  v roce 1965. Deník je datován do roku 1964 s tolerancí plus mínus 12 měsíců. Pravděpodobně Ptáčkovi vypadl při jízdě z otevřeného okna tak nešťastně, že o něj přišel.

první den

Tak jsme dojeli. Je sobota večer a já se svou ženou a dítětem jsem konečně tady. V Domašově. Cestou jsme se stavili na Koukalkách u Chotěboře, že něco vylezeme, až bude dcerka spát, a taky že jo. Něco jsme vylezli, něco jsme prostě posekali. Bylo úmorný vedro, že se pneumatiky lepily na asfalt, ale něco jsme holt dali. Ještě si dám pivo a půjdeme si lehnout.

další den

Ráno bylo úmorný vedro, že se lepily pneumatiky na asfalt. Ještě že jsme dneska nikam nejeli. Zato podrážky. Taky se lepily na asfalt, skoro jako pneumatiky. Vyrazili jsme v tom vedru na Keprník (1423 m). Jó, 1000 m převýšení s patnácti kilovým prckem na zádech není žádná sranda, to žádná, ale zvládli jsme to. Prostě jsme se vo něj vystřídali, že jo, jakýpak copak, no a nakonec jsme na ten Keprník vylezli. Byla to pěkná zadíračka, hlavně cestou dolů to bylo hustý. Byli jsme večer fakt odvařený, že jsme museli u piva naplánovat na další den něco lehčího.

další den

Nakonec jsme to druhej den střihli do Rejvízu. Vokoukli jsme Kobrštejn i s matrošem, ale lízt se tam nedalo. Pěkný to tam je, to jo, ale lízt se nedalo. Fakt ne. No a potom jsme se poflakovali u Mechovýho jezírka a tak. Sakra velký vedro bylo, že jsem večer musel urazit pár piv, abych nebyl dehydratovanej.

další den

Plán na dnešek bylo vystoupat kam se dá cestou na Praděd. Údolím Bílý Opavy to bylo fakt pěkný, samý vodopádky, mechy, tůňky a lidi. Sme si říkali, že si trochu máknem, ale počasí se nám pokazilo a tak jsme to pod Pradědem votočili domů. Pivo bylo stejně dobrý jako včera, tak jsem si jich pár dal, aby se mi dobře spalo.

další den

Ráno jsme si říkali, že už zasejc chybí to lezení a zrovna kousek od nás byla taková pěkná plotna. Kalafovičova plotna. Tož jsme se jí jali okouknout a něco posekat. Ono to tam chtělo sekačku nebo alespoň kosu, protože to bylo děsně zarostlý, ale lezeníčko to bylo masitý, za lištičky a na tření. Posekali jsme tam pár cest, než se prcek vzbudil a protože zbyl čas, stihli jsme ještě procházku po Jeseníku k léčivejm pramenům. Večer jsem vsítil zopár piv, bo když se hrálo to mistrovství, tak jsem musel ty fotbalisty podpořit, aby nebyli dehydratovaný.

další den

Sme si řekli, že dneska je ten pravej hustej den na Praděd. Mlha, sychravo, nebude nic vidět, jdem do toho. Akorát že nahoře na Pradědu nebylo nic vidět, jaká byla mlha. On i ten Velkej vodopád, co měl mít pětačtyřicet metrů buď nebyl vidět, nebo tam vůbec nebyl. Fakt jo. Když jsem došel k autu, tak jsem zjistil, že nám nějaký kurvy rozbily přední sklo a vybraly kastlík u spolujezdce. Tak jsem dal na baráku alespoň pár piv, na ty bylo vidět dobře. Večer začalo lejt jak z pořádnýho mraku nalitýho.

další den

Furt leje a nepřestává. Dopoledne jsem jel do Jeseníku nechat vyměnit sko, stálo to dohromady dva tácy. Protože furt lilo, tak jsme naplánovali jeskyni, bo Štěpánka v ní ještě nebyla, a muzeum, bo v něm taky ještě nebyla. A povedlo se, dobrej výběr to byl, protože v jeskyni ani v muzeu nepršelo. Pivo taky bylo, pod střechou, tak co, no. Byla pohoda, no.

další den

Další den je dneska a je to ten poslední den, co se jede domů. Vzali jsme to přes Rychnov nad Kněžnou a Kunětickou horu a to sme koukali, že je to tak pěkný, ta hora. Lepší je teda z dálky, ale z blízka tam maj zase pivo.