|
Mont Blanc z italské strany (1. - 7. 9.)
Balení Hele kamaráde, to chceš, abych prasknul? Ne? No tak mě tak necpi, myslíš že jsem nafukovací? Uvidíš že ještě dostaneš něco od kamarádů a kam to pak dáš? Ještě ti bude dobrý kousek místa. Ne, sem už se nic nevejde, zkus to dát jinam. Vezmi si to třeba do ruky, ale sem to fakt nenacpeš, věř mi. Setkání Jé, nazdar kluci! To je doba, co jsme se neviděli, co? Tadyhle s Kájou jsem se viděl nedávno, ale vás ostatní jsem už nepotkal celý rok. Teda toto letí. Jak se máte? Zase nacpaný k prasknutí co? A kdo je támhleten, toho neznám? Péťa? OK. Nazdar Péťo! Já jsem Ferda. Hlavně že zase jedeme, bez nás by byli namazaný. Tak jdem do auta, ne? Nakládání Au, to byla šlupka! Hergot, dávej bacha, to se musíme tak mačkat? Ježiši, dej pozor s tím cepínem, nerad bych aby se mi něco stalo, takže opatrně! A co ty boty? Fuj, dejte je někam jinam! To s nima mám vydržet celý den? Hele, a mý kámoše vezměte taky, né že je tu necháte! Bez nich nejedu! Dobrý….tak je to alespoň ucházející, když už ne perfektní. A teď si v klidu lehnu a trochu si dáchnu, určitě mě čeká perný den. Cesta Haló…. héj…. slyší mě někdo? Už nemůžu, vyndejte mě! Halóóó!!! Kájó, pomóc! Hm, asi mě neslyší, však taky jede v jiným autě. Zkusím Pepíka…Pepíku, slyšíš mě? Spíš? Zatraceně, nespi, uhni se trochu, ať se můžu otočit. Prosím. A nechrápej, kdo to má poslouchat! V kempu Hurá! Konečná! Konečně v horách na čerstvým vzduchu! Tý vogo, to jsou kopce. Kájo, je vidět ten náš? Není, to je škoda. A co je tamhleto v mracích? Pane jo, Grán Žorá, jo? Paráda. Tak a teď postavit stan, aby se mi ulevilo. Díky. Dáte si polívku? Ne? Nevadí, a co chleba? OK, bude chleba. Je mi to vcelku jedno, hlavně když se s tím nepotáhnu. To je klídek. Jen tak si ležet a koukat se, jak se mraky převalují po ostrých hřebíncích vrcholů, které už v minulém století zdolávali ti věhlasní, Rébufat, Kuchař, Harrer… Ech…. Těším se. Hlavně abych toho netáhl zbytečně moc, doufám že si s sebou vezeme jen to nejnutnější. Zítra se zeptám kluků, co si berou. Odchod To neber, to nech v autě. To taky. Nezapomeň cepín a mačky. Lano dej Tomíkovi, my už jedno máme. Kája ho bere. No, a je to. Můžeme vyrazit. Cože? Tohle mi chceš dát na záda? A tohle taky? No tos posr… Dej to pryč! Hergot, že zrovna já to musím táhnout! No dobře, co mám s tebou dělat, ale zpátky už to nevleču, to si piš! Tra la la, jupí héj, jdemééé! Ledovcová říčka šumí a kalnou bělobou nám ukazuje cestu. Jak se ti jde, Kájo? Teda ty toho máš ale hodně! Chudáčku! Nechceš mi něco dát? Ne? No jak chceš. Taky toho nenesu málo, ale co bych neudělal pro kamaráda. Hele, až nebudeš moct, tak řekni a něco ke mně přehodíme, jo? Tra la la, jupí héj, celej svět je kulatéj! A helé, jezírko. Dáme si pauzu, co říkáte? Na
ledovci Uf, je to docela do kopce. Nevím jestli jsme z kempíku neměli vyrazit trochu dřív. Uvidíme. A hele, už je vidět chata. Gonella se jmenuje? Docela vysoko. Kolik má, Pepíku? 3043 metrů? Takže to dneska dáme převýšení 1500 m, že jo? To je dost, na těžko. Šutry jsou tu některý docela velký. Ten ledovec má ale sílu. Cvaknu si to. Postav se tam k tomu největšímu balvanu Kájo, já tě blejsknu! Dobrýýý! Dup dup, mizerná šotolina, doufám že sebou nešlehnu. Vypadá to blízko, ale přijde mi, že chata je pořád stejně daleko. Pod
chatou Kájo, kolik je hodin? Sedm? To bude za chvíli tma, co? A nevezmem si na nohy mačky? Docela to klouže. Já vím že se to boří ale náhoda je blbec. Dobře, nebereš si je. OK. Taky si je neberu. He, konečně konec sněhovýho pole. Řeknu vám kluci, že ty mačky to chtělo. Ale co, je to za náma. Musíme máknout, už je skoro tma. Vidíš to támhle? To je řetěz. Tak to začíná masíčko. Neboj Pepíku, za chvíli jsme nahoře. Řetěz bude jenom kousek a támhle už je vidět chata. Dokonce tam někdo stojí. … Aha, řetězů je tu jak nudlí v hrnci. Už tomu bude konec? Skoro není vidět! Ještě že je úplněk! Na
chatě No sláva, ahoj klucí. Teda to bylo maso. Ty řetězy by se daly použít jako sado-maso na sokolskej slet Světlušek na Strahově. Mám hlad. A kam si mám lehnout? Vy budete spát venku? Já asi ne, lehnu si k polskejm kamarádům a zkusím z nich něco vytáhnout. Dobrou! Den
volna Slyšel jsi to taky, Lojzo? Den volna! To je skvělý! A víš co říkali Poláci? Že prej nahoře nemohli v tý tmě najít cestu přes trhliny. Že prej to chce bejt tam za svítání, to znamená vyrazit z chaty kolem čtvrtý ráno. No tak se natáhnem a odpočinem si. Zítra nás čeká velký den. Chrr… chrr…. chrr… nesmím chrrnět moc dlouho, v půl pátý přiletí vrtulník. Brzo
ráno Héj! Halóó! On mě tu snad nechá! Kamarááádéé! Vem mě s sebou! No proto, už jsem myslel, že tu budu hlídat mouchy. Tak a jdeme na to. Dup dup… Pepíku, ty to balíš? To je škoda. Myslel jsem že půjdeme všichni spolu!? Tak dej bacha na cestě zpátky, jo? Čau. Zase
na ledovci Cvak, cvak. A ještě tohle. Cvak. To budou fotky. Trhliny jak Marijánskej příkop! Tam bych nechtěl zahučet. Ještě že jsem na laně s ostatníma. Tomíku, víc doprava, tam je to snažší. Jo, tak je to dobře! Pauza! Támhle se musíme vydrápat? Kolik že má? 4807 metrů? To je chlapák! Takže převýšení 1800 metrů. To máme co dělat. Nejdřív se musíme dostat na hřeben. Vidíš Kájo? Támhle! Ten má čtyry tisíce. Na
hřebínku Sakra, jsme tu dost pozdě. A na vrchol je to ještě pořádnej kus? Vy jdete? Já ne. A co ty, Luďo? Taky ne? OK, tak to spolu a tadyhle s Péťou otočíme a pomalu se vrátíme. Držíme vám kluci palce! Zase
na ledovci Hm, je to pěkně rozbředlý, občas zapadnu až po pás. Nevím jestli jsem v trhlině nebo jen v řídkým sněhu. Snad to zvládnu. Péťa a Luďa taky vypadají v pohodě. A na chatě už čeká Pepík. … Co tam je? Záchranáři? Jo, že někdo zahučel do trhliny? Já si říkal že se ti maníci už nějak dlouho neobjevujou. Poláci? Chtěj pomoct? Nechtěj? Zvládnou to, jo? No jo, dyť je jich alespoň šest. Třeba se vrátěj na chatu, tak s nima pokecáme. Vidíš někde kluky na hřebeni? Nevidíš. Třeba se ukážou pozějc. Na
chatě Tě pérko Pepíku! Koukám že sis tu našel polskýho kamaráda a oba si tu válíte šunky! Proč se vracíme? Inu, nakonec jsme se na hřebínku rozhodli, že dál nepůjdeme. Že je málo času, ale ostatní kluci pokračovali nahoru. Hele, možná jsou to támhlety tečky. Jestli se vydrápou až na vrchol, tak jsou tu nejdřív v jedenáct v noci. Vždyť jsme vstávali ve čtyři a jsme na nohou už jedenáct hodin! Co teprve oni! Večer To budou oni, vidíte je? Tak to jsou v sedle nejdřív v devět a tady bůhví kdy. Ve dvě ráno. Uděláme jim čaj do termosky a jdem spát, však se určitě vzbudíme, až dorazej. Jo, a od těch Poláků ten co tam zahučel dál nejde. Naopak půjde s náma dolů. Ostatní prej budou pokračovat zítra nahoru a pak do Francie. Ráno Jé hele, jsou tady! Úplně jsme vás zaspali, v termosce máte čaj. V kolik jste přišli? V půl druhý, to jde. Slyšeli jsme kolem jedný Poláky s Otem. Jste dobrý. Vrtulník Vrrrr! Že by letěl sem? No jo, letí séém! Pozóóór! Rychlééé! Takovejch krámů na plošině, honem s tím za chatu. Ty vole, už je tady! To je rachot! Jak to že ho nikdo nečekal? Kájo, tvoje krámy se tu válej všude kolem, dělej, pomůžu ti! … Nazdar chlapi, mysleli jsme že už nepřiletíte, tak jsme se tu trošku zabydleli. Taková pěkná plošina! Sorry! Když tý vaší italštině aby čert rozuměl. Odchod Sbohem chatičko! Za chvíli skončí tvoje bytí a místo tebe postaví novou, lepší. Dobře jsi nám posloužila, budu na tebe vzpomínat. Možná jsme poslední, co tě takhle vidí. Za náma jde jeden, co přístupovou cestu k tobě úplně zavře. Drž se! My se taky musíme držet, protože jsou tu zase ty nudle v hrnci na sado-maso. Zase
na ledovci Konečně dole na šotolině. Klucí, jdeme do kempu, že jo? Závidím vám, že jste někteří byli nahoře, ale já jsem si to taky užil. Opravdu! Ještě kus a jsme u jezírka a pak u aut. Hele, už je jedno vidět. Nikdo ho neukrad. Postavíme stany a konečně si pořádně odpočinu. Nic už mě netíží až do zítra! Dobrou, klucí! Odjezd Kájo, ty pojedeš s náma? To je bezva. Do kufru se spolu nějak vejdem, i když jsi z nás asi největší, chi chi. Však tu cestu nějak překlepeme. A doma už na mě čeká menší bráška, kterej převezme každodenní rutinu! Tak zase za rok, kamarádi!!! Účinkovali: Pepík Janíkův Péťa Mikulášův Oto Matějův Kája Bambusákův Lojza Jardův Tomík Marcelův Luďa Ivošův a já, Ferda Pytloušův Nahoře byli: Otík, Kája, Lojza a Tomík Deník jsem si pod nos brblal a na papír zaznamenal 18. a 19. října 2006. Teď už zase ležím prázdný ve skříni a čekám! Ferda |