Pecka a Adršpašsko-teplické skály (24. - 29. 7.)

Že je v Teplicích nad Metují každoročně koncem srpna horolezecký filmový festival, to ví i poslední předsedova blecha. Ale o tom, že Teplice a Adršpach navštívily osobnosti světového formátu, o tom se nikde nedočtete. Proto jsem zde já, Karel Ptáček jr., abych vám podal pravdivé svědectví o této návštěvě. Možná si říkáte, proč Karel Ptáček jr. Ano je to tak, i Karel Ptáček je kluk pichlavá, rozmnožil se a synovi dal stupidně stejné jméno, proto se teď musím psát s jr. Táta mi i přenechal agendu týkající se HO Himal jakožto svého jediného zdroje informací do seriózně-bulvárního plátku Masakr. Budeme se tedy na jeho stránkách setkávat velice nepravidelně, to mi věřte, možná že už vůbec ne. Ale co bude, to přijde, jak říkával můj děda Karel Ptáček sr., a teď je teď a my se vrhneme na reportáž o průběhu státní návštěvy, o které jsem chtěl původně psát. Jenže ruka mi trochu ujela a začala psát o jr. a sr., to proto aby vám vysvětlila, jak se věci u nás v rodině mají. Samozřejmě že za to všechno může hlava, ne ruka, hlava to řídí a ruka píše, co jí hlava nadiktuje. Tak to prostě je.

Když se nad tím trochu zamyslíte, tak vám musí být divné, proč je děda se sr. Sr. by měl být můj táta, že? Ale takhle je to nejjednodušší. Protože když by to tak nebylo, musel by se děda psát se dvěma sr., jako sr. sr. anebo já se dvěma jr., tedy jr. jr. Cítíte jaký je v tom zmatek? Zkrátka děda je se sr., táta je bez a já jsem jr. U nás doma s tím nikdy nebyl problém, máma Karla vždycky zavolala Karle a někdo přiběhnul. A když to nebyl ten pravý, tak ho poslala pro toho pravého. Horší to bylo s bráchou, co se narodil dva roky po mně. Nakonec mu rodiče dali jméno Kyril. On je takový bouřlivý kluk. No a na něj když máma zavolala, tak se musel přihnat. Možná že jste od něj něco četli, taky píše takové skvělé články jako já jr., děda sr. a táta. To mi připomíná, že jsme se stále nedostali k té návštěvě v Adršpachu. Tak jdeme na to.

Co bych vám o tom tak napsal, aby to pro vás bylo zajímavé? Ono psát zajímavě je veliký kumšt, to se musí umět, to musí mít člověk v krvi. A to my Karlové Ptáčkové sr. jr. a bez máme. Zkrátka, Pytlouši tam přijeli, pochodili, ve stanu přespali a zase odjeli. Jestli chcete vidět, co viděli, koukněte se na fotky, co je odkaz dole.

U dalších reportáží se na vás těším já nebo můj táta, můj děda i brácha Kyril.