Himal dovolená Arco, Itálie (20. - 27. 7. 2019)

Pár postřehů z pravidelné společně oddílové dovolené, tentokrát v zemi horolezcům zaslíbené, u jezera Lago di Garda v Arcu v Itálii. V hlavních rolích Zahrádci, Evka, Robátkovci, Pytloušovci a bambus.

Příjezd

Do ZOO kempu jsme přijeli společně, ačkoliv ještě 30 km před kempem jsme byli každý jinde. Odjezd z Prahy byl stanoven na večer v pátek, to jsme celkem dodrželi všichni. Ale Zahrádci s Evkou jeli na krev a přespali až těsně před Arcem, zatímco Robátkovci s Pytloušovcema bivakovali na půlce cesty v Ga-Pa.

Ubytování

Ubytování vyšlo podle plánu. Parcely vedle sebe, obrovské tak, že bychom se vešli na jednu. Jediný kaz byla holandská bába za bambusem, která hned první večer začala prudit, ať jsme zticha. A evidentně si šla stěžovat na recepci, protože druhý den jsme měli za stěračem výhružku, ať dodržujeme noční klid. Další dny jsme proto halasili přesně do 23 hodin a pak šli psát. Výjimkou byla poslední noc, kdy nám bylo jedno, jestli nás z kempu vyhodí, když jsme stejně odjížděli.

Lezení

Lezení bylo pestré a intenzivní. Lezlo se s lanem na okolních sektorech Belveder, Masone, za kempem či L Orto, lezly se feráty Rio Sallagoni a Sentiero Kontrabandieri, lezlo se do bazénu (opravdu hodně) a do řeky za kempem. Lezlo se na vrchol Monte Brione a do podzemí bunkrů z první světové války. Večer se lezlo do stanu a na nervy bábě za bambusem.

Společenské večery

Večery patřily hlavně dětem. Zmizely v bazénu a tahali jsme je odtamtud, až když šel plavčík do pelechu. Dospěláci mezitím plánovali, co se bude dít další den a lenošili v křesílkách či hamakách. Později večer, před jedenáctou, se diskuze vždy stočila na bábu za bambusem.

Kultura a krajina

První večer jsme vyrazili do města a na hrad v Arcu. Bohužel se zde zrovna konala opera a dovnitř pouštěli jen lidi se vstupenkou.

Feráta Rio Sallagoni je krajinářsky opravdu krásná. Nejprve se jde úzkou skalní průrvou, kam slunce nedosáhne, aby se vzápětí vylezlo v uzavřeném zeleném údolí připomínající zapomenutý svět jurského parku. Druhá část feráty vlastně není v pravém slova smyslu feráta. Postupuje se přímo korytem potoka, kde jsou pouze na strmých místech pro snazší průstup kovové kramle. Celé je to v chládku a u vody, o to víc dostanete horkou ránu, když vylezete ze soutěsky nahoru k hradu.

Třetí den bývá odpočinkový, a proto nejnáročnější. Vyrazili jsme do Verony za její romantikou a architektonickými krásami. Slabší jedinci se střevními potížemi zůstali pod dozorem statného ošetřovatele v kempu.

Do krajinářského koutku patří také Monte Brione. Od jezera vypadá celý masiv jako havarovaný mimozemský talíř. Zblízka je to velký olivový háj, ve kterém jsou poschovávané pozůstatky vojenského opevnění. Z vrcholu je krásný výhled jak na jezero, tak na opačnou stranu na Arco, hrad a údolí řeky Sarcy.

Kulturní zážitek jistě byl i koncert Pink! v Mnichově. Pro nás to ovšem bylo jen asi hodinové zdržení cestou domů, protože jsme do Mnichova vjeli právě v době, kdy se davy fanoušků valily na olympijský stadion.

Odjezd

Konec byl smutný, protože to byl konec. Ze své podstaty. Konec dovolené, konec lenošení i sportovního vyžití. Konec slunce, horka i bouřek a lijáků. Ale každý konec znamená nový začátek. Proto nezbývá než se těšit na další Himal dovolenou.