Koruna Ötztálských Alp - Z deníku expedice (27. - 30. 9. 2018)

1. září 2018

Skončily prázdniny a už se mezi členy oddílu začínají objevovat první náznaky, co provést s prodlouženým víkendem na sv. Václava. Tři dny volna, to je příležitost na pořádnou akci. Rozhodl jsem se vést si o celé záležitosti deník, nikdy nevíte, kdy se zápisky na papíře budou hodit.

6. září 2018

Oddílová schůze. Blížící se termín prodlouženého víkendu donutil schůzující rakváče roztočit (alespoň trochu) mozkové závity a začít řešit cílovou destinaci. S postupujícím časem a počtem vypitých piv rakváči roztočili závity tak, že nešly zabrzdit a návrhy se jen sypaly, takže bylo velice těžké vybrat z nich ten správný. Proto byla stanovena jediná podmínka pro výběr: NĚCO FAKT POŘÁDNÝHO! Kam se pojede nebylo do konce schůze určeno.

Pondělí - tři dny do odjezdu

Jako FAKT NĚCO POŘÁDNÝHO byl vybrán vrchol Wildspitze v Ötztálských Alpách. Rakváčovou sestavu doplňuje Štěpánka. Chtěla jet, má to mít. Vyvstal problém, co s jejím bratrem, který jet moc nechtěl. Uvolila se švagrová, že ho vezme do chalupy. U rakváče Zd nastal stejný problém se stejným řešením, akorát místo švagrové to byla sestra.

Dolaďují se poslední detaily expedice, expediční materiál, výbava jednotlivých členů, společný proviant a samotný odjezd.

Čtvrtek - den odjezdu

Sraz odjezdu stanoven na šestou od nás. Abychom jeli společně. Jako první se objevuje Evka, pak všichni Robátkovci a nakonec Bambusák s druhým vozidlem. První je to naše. To, že pojedeme společně, bere za své už při otáčení v naší ulici. Ztrácíme Bambusákovo auto v první zatáčce a potkáváme ho až v Plzni u Tesca. Zde dokupujeme poslední zásoby a pak valíme rychlostí metelesku blesku podle Bambuse i Eda směrem na Vent, to je postupně na Rozvadov, Mnichov, Ga-Pa a Sölden. Cesta je dlouhá, na parkovišti ve Ventu přistáváme skoro nad ránem. Urychleně, jak už to tak bývá, se soukáme do spacáků a snažíme se naspat alespoň něco málo, než přijde den.

Pátek - den výstupový první

Než jsme se vyhrabali ze spacáků, lanovka byla pryč. Mohli jsme si ušetřit dupárnu po sjezdovce. Takhle jsme museli s krysami na zádech stoupat úplně zezdola až na Breslauer Hütte. Převýšení skoro 1000 metrů. Na chatě jsme po poledni, a proto se pomalu vtírá otázka, co s načatým odpolednem. Bambus navrhuje vrcholek nad chatou, jednoduchá třítisícovka, ideální jako aklimatizace. Jméno radši nebudeme vyslovovat, jsou tu děti. Vyrážejí všichni rakváči, zbytek zůstává na chatě. Výstup doprovázejí nádherné výhledy na okolní kopce - Weißkugel, Schalfkogel a nakonec i samotný Wildspitze se svojí jižní stěnou. Během odpoledne je první vrchol koruny Ötztálských Alp dosažen.

Ti, kdo zůstali na chatě (všichni kromě rakváčů), nabrali mezitím spoustu sil, a tak neváhají vyzkoušet chyty, stupy, borháky a slaňáky umístěné na zdi chaty. Podvečer je věnovaný přípravě jídla a pití na verandě chaty. Slabší rakváči zobou barevné bobule na rýmu, záda, krk a hlavu. Bambus sahá do batohu a vytahuje piva. Hodně piv. A oříšky. Spíme v horním patře winterraumu, samotná chata je již zavřená.

Sobota - den výstupový druhý

Den D. To se má vstávat ještě za tmy a za světla čelovek vyrážet vstříc vrcholu. No, a přesně tohle jsme neudělali, jenže jsme to zapomněli rozhlásit ostatním spolunocležníkům. Dva Ostravaci se téhle mantry drželi doslova a v pět ráno zmizeli za horizontem temné noci. My jsme vyrazili o 3, slovy TŘI hodiny později, a došli jsme je pod ledovým výšvihem do sedla Mitterkarjoch. Výšvih to byl vskutku záludný a vyžadoval veškerou naší koncentraci. Za výšvihem nás čekalo ferátové lezení a za sedlem pak úplně parádní ledovec s parádními trhlinami a sněhovými mosty. Nad ním se pozvolna, jak jsme po ledovci stoupali vzhůru, vynořoval vrcholový hřebínek a samotný vrchol Wildspitze s křížem.

Druhý vrchol koruny Ötztálských Alp jsme dosáhli lehce po poledni. Jižní strana s Ventem dole a Schalfkogelem nahoře zůstává zahalená do mraků, ale na sever je výhled vskutku skvostný. A což teprve ten výhled, když Zd sáhne do batohu!

Chvíli zvažujeme přechod přes severní vrchol a sestup druhou stranou, ale po zralé úvaze to zavrhujeme a vracíme se po výstupové trase. To znamená po hřebínku dolu, po ledovci taky dolu do sedla, ze sedla ferátou dolu nad ledový výšvih, výšvihem strmě a obtížně dolu na morénu a po té rychle do bezpečí před padajícími kameny. Pořád dolu až na verandu. Tady se zase zabydlujeme s vařením, popíjíme pivo a je nám blaze. Štěpi se Zd toho nemají dost, hecují se navzájem a boulderují po chatě. Jakmile zajde slunce, přijde kosa a zažene nás do chalupy, kde ještě dlouho debatujeme o všem možném s plnou pusou Bambusových oříšků.

Neděle - den výstupový třetí a odjezdový

Zase jsme zapomněli rozhlásit, že ráno se nevstává. Vzbudili nás borci odnaproti. Vyráželi za svitu čelovek vstříc bůhvíčemu. No tak jsme se zabalili a vydali se dolu do Ventu k autům. Jenže! Cesta vedla do kopce, po moréně, skalním výšvihem na hřeben a k vrcholovému kříži Wildes Mannle. Trochu zacházka, ale zase byl dosažen třetí vrchol koruny Ötztálských Alp. Jižní stěna Wildspitze je odtud nejkrásnější. A patrná byla také těžší výstupová trasa, kterou jsme zvažovali včera sestupovat. Škoda jen, že Bambusovi nevyšla fotka do kalendáře. Nechal na foťáku zapnutou samospoušť s desetisekundovou prodlevou.

Že se budeme držet pohromadě na dálnici se nepovedlo ani cestou domů. Za Mnichovem už jsme se neviděli a v podstatě bez zastávek jsme takto dojeli až domů.