Školení nováčků v Totesgebirge (27. - 30. 8. 2018)

Školení nováčků HO Himal proběhlo v pohoří Totes Gebirge ve dnech 27. až 30. sprna. Nejprve si frekventanti vyzkoušeli velmi studený a vlhký bivak na parkovišti u jezera Almsee (600 m), kde se přespávalo po dvou náročných dnech plných kultury, přírody, památek a historie ve Vídni. Zmrzlí a hladoví se v pondělí ráno nováčci přesunuli na parkoviště u chaty Almtalerhaus (720 m), kde byla snídaně formou bufetu a teplý čaj. Pak zbývalo už jen dobalit útočné batohy a vyrazit do kopců směrem na Welser Hütte (1740 m). Chodník nejprve mírně stoupal a vinul se podél říčky až k dolní stanici nákladní lanovky, odkud začíná ten správný prudký a výživný krpál k chatě. Zde také mistr Poirot odhalil záhadu krvavých stop v Mrtvých horách. Lovecká sezóna, probíhající každoročně na podzim, byla potvrzena samotným chatařem. Chatu jsme obsadili okolo poledne.

Frekventantka Štěpánka se odebrala do pelechu s tím, že jí není úplně dobře. Frekventant Ondra vydržel zátěžové testy až do večera. Oblezl významnější bouldery v tzv. bažině, což je mokřad nad chatou, pomohl dokonce s vařením večeře u základů bývalé chaty, zjevně té úplně první stojící na tomto místě. Po večeři pod severní stěnou Prielu, odkud byl vidět vysoký červený kříž na vrcholu, jsme se odebrali do chaty na pivo-limo, a pak i do postele.

V úterý ráno jsme se celkem beze spěchu vyhrabali z pelechů, snídaně byla formou bufetu, teplý čaj vystřídala studená voda. Pohodovým tempem jsme začali stoupat k vrcholu Grosse Prielu (2515 m). Hned za chatou si nováčci vyzkoušeli nezajištěný žebříček, kousek výš pak traverz stěnou na začátku s mokrým výšvihem. Nebyla úplně dobrá viditelnost, okolní vrcholky se schovávaly v mracích, ženoucích se od severu. Milostivému oku tak bylo skryto nekonečné kamenné pole, po kterém se stoupá od sedla Fleischbanksattel. Před polednem jsme stanuli na začátku závěrečného hřebínku. Na vrchol zbývalo 500 m. I to nováčci zvládli s přehledem a jistotou, a tak jsme zhruba v půl jedné dosáhli vrcholu.

Mraky se chvílemi rozplynuly a umožnily nám pokochat se nádherou vysokých vápencových štítů a hlubokých údolí okolo. V jednom z nich se skoro kolmo pod námi třepotala naše chata. Do daleka však výhledy nebyly.

Mezi frekventanty zavládla radost a euforie, že to dokázali. Dostali za odměnu vrcholovou sušenku a vodu, zapsali se do vrcholové knihy a vyfotili se u vrcholového kříže.

Sestup probíhal po stejné trase. V sedle se oblačnost trochu roztrhala, takže byl vidět hallstattský ledovec a masiv Dachsteinu. Protože nebylo kam spěchat, zastavili jsme se v bažině na bouldery. Konstatovali jsme, že u traverzu muselo dojít k zřícení větších kamenů přímo na značenou stezku. I cestou nahoru bylo slyšet, že se něco většího ze skal odlomilo. Tak frekventanti potrénovali úprk přes dopadovou zónu.

Večer u chaty jsme opět uvařili nudlové dobroty a poseděli až do západu slunce. Pak jsme se přesunuli do chaty na pivo-limo-postel.

Ve středu byl vyhlášený odpočinkový den. Čekal nás sestup z chaty k Almtalerhausu a přejezd na Šumavu. Nováčci si totiž na poslední den vybrali výstup na Plechý (1378 m), jako součást plnění projektu Dvacet samic. Proto jsme se ubytovali v kempu v Nové Peci. Všichni jsme vlezli do studené Vltavy, abychom se následně ohřáli ve sprše. Voda v řece byla fakt ledová i na otužilé nováčky.

Ve čtvrtek se počasí zkazilo, byla mlha, sychravo, celkem teplo, ale déšť na spadnutí. Toho se naši nováčci nezalekli a odhodlaně vyrazili směr vrchol Plechý. Úspěšně ho dosáhli opět kolem poledne, podařil se jim dokonce provést přechod od východu na západ. Obešli jsme Plešné jezero a ve čtyři odpoledne už jsme byli zpátky u auta. Převlékli jsme se do suchého a vyrazili domů.