Lezení Frankenjura (27. 4. - 1. 5. 2018)

Himal májové svátky na sportovkách

Když jsme na schůzi rozhodli o změně destinace na májový výjezd (jak se to vlastně stalo?), asi nikdo netušil, že to bude tak povedená lezecká akce.

Jak se to stalo, že jsme na květnové svátky změnili destinaci? To bylo jednou na schůzi, nějaké dřívější, než na té, co jsme se ve výsledku rozhodli o změně destinace, bavili o tom, jestli pojedeme tradičně na Hohe Wand, nebo že bychom mohli jet třeba na Plombergstein, když v létě pojedeme do Korutan. Jenže pak se to trochu překopalo, v létě nakonec zvítězil kemp u Wolfgangsee, takže Plombergstein, co měl být v květnu, bude nakonec v létě, proto nemá cenu jezdit dvakrát na to samé místo, na Hohe Wand se nám nechtělo, a tak někdo, skromně se k tomu hlásím, navrhl, co kdybychom nezkusili Frankenjuru. Hned ve mně hrklo, co jsem to plácnul, jenže ostatní se toho dost rychle chytli a už se toho nepustili. A tak se to teda stalo, no.

Pro mnohé Himalisty to bylo první nebo druhé lezení venku v sezoně.

V kempu Betzenstein se v pátek 27. dubna sešli a zabydleli: Dirigentík, Pytlouš, Ed, Štěpi, Ondy, Robátko, Míša, Eli, Nikča,Evka, Honza, Magda a Kačenka.

Lezlo se jako o život každý den: sobota: Ruine Riegelstein – většinou krátké cca 10m, krásné, neoklouzané cesty (všech obtížností - každý si něco pověsil)

neděle: Leupoldsteiner Wand – delší cesty, sem tam spára, spousta lidí, ale vmáčkli jsme se a přelezli, co se dalo (4 – 8); trénink omladiny v zakládání vklíněnců, návštěva lesního zoo, muflonů, zmrzliny z automatu a pruhovaných prasátek

pondělí: trocha deště, návštěva infocentra a rozhledny; odpoledne Weissenstein – omladina lezla na prvním, Nikča poprvé slanila, Magda+Ed+Předseda zabojovali v nějaké šílenosti, co pověsil Honza, a ostatní lezli, co komu šlo. Krásná oblast. (3 - ?)

úterý: cesta domů se vzdělávací zastávkou na hradě Přimda, podrobný výklad od pana místostarosty; oběd v Boru, kde už jsme se několikrát stavovali, a i tentokrát se to vyplatilo.

Děti vyslechly několik pohádek a Kačenka konečně jednou vypadala trochu rozmrzele, a to když byla v hospodě. - Nu, co se dá dělat, ještě není pořádný Himalista.

Večery probíhaly jak jinak .... fotbálek, rumíček, furtžery .... a kopa moudrosti...

Pouze jedna hádanka zůstala nerozluštěna: Rozchodil Robátko boty? Sedmimílové. Už na Chlapáčku se snažil, a v Juře taky... Podařilo se? Či bude rozcházet ještě na vodě?

No zkrátka, měli jsme se náramně. ...A nějaké pikantnosti? Nějaké pikantnosti? V našem oddíle? Nejsou a nebudou. My jsme slušný horolezecký oddíl, předseda třímá jeho otěže pevně ve svých rukou! Pikantní byly snad jen fazole, co jsme měli jeden den k večeři. Těch bylo tolik, že jsem je ještě snídal druhý den. A dokážete si představit, jak se po takovém jídle těžko leze? Těžko, to vám povídám! Naštěstí ten den dopoledne zrovna pršelo, takže jsem je mohl trochu strávit, než se začalo lézt.