Tour de Dakárek (9. 12. 2017)

Praha, od našeho zvláštního zpravodaje Johnny Ptáčka

Třetí ročník Himal bikového závodu s názvem Tour de Dakárek proběhl v sobotu 9. prosince na jihozápadním okraji Prahy. Start byl v Braníku u dětského hřiště, trasa vedla Prokopským a Dalejským údolím do Řeporyjí a dále přes Ořech, Kalinův mlýn, Choteč, Roblín, Vonoklasy, Solopisky, Radotín, lávky pod obchvatem zpátky do Braníka. Okruh s parametry bikové závodní tratě měřil 44 km, závodníci však vzhledem k tomu, že se již na start dopravovali na kole, ujeli ve výsledku více.

Závod je výjimečný hned v několika aspektech. Všichni účastníci závodu se znají. Na vítězství se nehraje, důležité je zúčastnit se a užít si to. Naladit se na Vánoce, v terénu. I když se dopředu počítá se zraněnými, nikdo se ještě nezranil. Povolen je jakýkoliv doping, některý přímo doporučen. Jedná se zejména o iontové nápoje, a to s příchutí chmelu, švestek, vína a jiných přírodnin.

V cíli jsme oslovili některé závodníky, aby se s námi podělili o své dojmy.

Peťan: “Byl jsem rád, když mne vzali do pelotonu. Nyní jsem rád, že to mám za sebou. Trať byla náročná, hodně stoupání, ve sjezdech to pekelně klouzalo, úplně mě z toho bolej kolena.”

Evka: “Nemám sílu ani výdrž jako chlapák, ale nesmírně jsem si to užila! Při odjezdu z hospody jsem zjistila, že mi uchází duše. Málem jsem ji vypustila, tak to bylo náročný. Kluci mne ale podrželi a při pauze mi duši dofoukli a vypadá to, že drží. Příště by to možná chtělo víc holek, nemusej se bát, že by to nedaly.”

Bambus: “V jednu chvíli jsem měl problém s přesmykačem, zrovna v tom největším stoupání, ale pak si to sedlo a dojel jsem v klídku do cíle. Chvíli to taky vypadalo, že vůbec nepojedu. Spoluzávodníci mi říkali hééérečko, nehraj divadlo. Ale já vážně měl ve tři vystoupení. Nakonec jsem od divadla upustil a jel.”

Robátko: “Já mám tak trochu jako spíš kolo na silnici, galusky a tak. Takže terény mi úplně nevyhovovaly, na to nemám stavěný ani kolo, ani zadek. Dokonce jsem urval drát v nějaký dakárkový pasáži. Ale po tomhle závodě jde můj bike na garančku do servisu, kde mi daj nový pláště a upravěj sedačku, aby tak netlačila a žena mi pak doma možná namasíruje zadek. A všechno bude cajk. Rozhodně se nikomu neomlouvám, není za co!”

Johnny: “Hele, pro mně je to jako jedinej závod sezóny, takže jako i její vrchol, jo? Trénuju na to svědomitě a pak do toho dám jako všechno. Snažím se v průběhu závodu vystřídat postupně jako všechny pozice. Vždycky jako doufám, že na trati bude sníh, déšť, vítr, vánice, bláto, led a taky jako hlavně pořádný terény a na občerstvovačkách pak jako polívka a pivko. No a tenhle závod to jako všechno měl. A ještě jsme jako zkoušeli volat Járovi, ale ten to jako nebral. Chtěl bych jako, když už teda jako mám tu možnost, poděkovat organizátorům, co to vždycky tak jako perfektně připraví, to je hned jako vidět ta celoroční práce. Fakt, díky jako!”

Pytlouš: “Těšil jsem se, že se tu objeví náš guru Jára, kterého jsme osobně pozvali, ale bohužel se pro tréninkové vytížení na poslední chvíli omluvil. Přitom trasu jsme vybírali i s ohledem na to, aby odpovídala propozicím světového poháru a byla tak pro Járu dostatečně atraktivní! Mohl to mít jako takovou malou zimní přípravu, poradili bychom mu nové bikové fígle a v hospodě bychom společně zhodnotili proběhlý závod a probrali, co je v tom našem bikovém světě nového! Já osobně si myslím, že se nás trochu zalekl, že by dostal na frak, víte? Tak jsem si dal závod s Járou alespoň virtuálně, jako že tu s námi závodil, a co myslíte? Vyhrál jsem! A z toho mi vyplývá, že třeba na to Jára už prostě nemá!”

Zdá se, že oslovení závodníci si letošní Dakárek užili. Dvě občerstvovačky se prý také mimořádně povedly. A že musí umýt zablácené kolo, to k vánočnímu ježdění jaksi patří. Proto je jasné, že za rok se bude konat další ročník. A kdo ví, třeba pojede i Jára.