Na boulderu (22. 9. 2017)

Když horolezec dotrénuje na stěně, má tři možnosti, co s načatým večerem. Buď jde na pivo, nebo do šatny a domů, nebo na boulder. Případně to vezme přes bar, kde si objedná pivo a s ním jde na boulder. Někteří borci, když přijdou na stěnu, že polezou s lanem, vzápětí odhodí batoh s matrošem do kouta a s jásotem upalují rovnou na boulder. A pro pivo si chodí průběžně.

Zásadní vlastností každého pořádného boulderisty je přepálený start. Vrhne se do cesty obtížnosti minimálně o dva stupně vyšší, než je jeho výkonnost, a kterou má už půl roku vyhlédnutou, a říká si, že teď už ji konečně dá. Hned prvním pokusem se totálně odvaří, natečou mu žíly a natáhne si šlachy. Přitom dokáže předvést neuvěřitelné gymnastické kreace, za které by se nemuseli stydět ani vojáci na spartakiádě (viz ilustrační foto). Proto vzápětí odchází na bar a na pivo. Po chvíli se nejistě vrací, aby zkusil přelézt něco lehčího, ale nemá už síly ani žíly dát tu nejlehčí cestu, která na boulderu je.

Mezi lezeckými pokusy a pivem horolezec boulderista odpočívá. Neodpočívá však v křesle, na židli nebo na baru, jak by se slušelo a patřilo, ale zásadně na matraci, pozorujíce přitom pokusy ostatních horolezců a ještě lépe horolezkyň. Čím je matrace větší a prostornější, tím lépe. Čas strávený na matraci je přímo úměrný době, kterou už horolezec strávil v prostorách boulderu, čímžto se postupem času zkracuje doba, kdy uskutečňuje pokusy o to něco přelézt, a prodlužuje se doba, kterou odpočívá. Postupně se tak všichni, kteří přišli na boulder zhruba ve stejnou dobu, válejí po matracích, až není v podstatě koho sledovat při lezení, proto s neskrývaným nadšením vítají každého čerstvého jedince, který se s přepáleným startem vrhá do svých lezeckých problémů.

Boulderisty můžeme rozdělit do několika skupin podle jejich projevů. Došťavovači jsou ti, co se už zřídili na stěně, a na boulder si jdou jen “zablbnout”, případně se “došťavit”. Každý ostřílený horolezecký stěnový sup je “došťaven” lezením s lanem a o boulderu nechce ani slyšet, proto mezi došťavovače řadíme zejména horolezecké nováčky. V první boulderové cestě zjišťují, že jim to už opravdu neleze, že mají dost, a přidávají se po chvíli marných pokusů k matracovým povalečům. Testosteronoví borci se ve dveřích svlékají do půl těla, i když ze stropu visí rampouchy a kouří se od pusy, a ve vybraných cestách předvádějí hru svalů do všech světových stran.Tatíci a maminy přicházejí na boulder společně nebo každý zvlášť, velmi často i se svými ratolestmi. Po několika návštěvách zjišťují, že ratolesti lezou čím dál lépe než oni, a postupně se vytrácejí na bar a na pivo, případně se z nich stávají tzv. radiči. Ti sami nelezou, ale umějí výborně poradit, jak daný lezecký problém nejlépe vyřešit. Dále se na boulderu mohou vyskytnout instruktoři, vychrtliny, závodníci, co přelezou všechno a nakukávači, tedy ti, co na bouder jen nakouknout a zase zmizí. Velmi často nenajdete na boulderu ryzí charakter z výše popsaných, ale spíše jejich různé kombinace. Jmenujme alespoň některé: tatík testosteronový borec, vychrtlina radič nebo nakukávač došťavovač (ten už se z podstaty definice vyskytuje velice, velice zřídka).

Boulderingu nelze ve výsledku upřít jisté výhody. Pravidelným navštěvováním posílí horolezec svaly i ducha, občas i nabude zdravé sebevědomí, které pak může zúročit při lezení s lanem. Ovšem rozhodně ne ten samý den, kdy byl na boulderu, protože je odvařen, má nateklé žíly a natažené šlachy. Nezbývá, než jít na pivo nebo do šatny a domů.