Dětská jizerská Himal dvacítka (16. 12. 2017)

Zimní krása hor dokáže uhranout nejenom srdce sličné děvy, které se dvoří nabouchaný testosteronový instruktor dětské školičky Malinovka, ale někdy, a to byl zrovna případ našeho sobotního dne, měkne i srdce zavilého mořského vlka kříženého s neohroženým horským vůdcem. Drsné rysy ošlehané tváře mizí jak buchty na okně, když kříženec spatří sněhové čepice malých smrčků a vyfrézovanou peřinu jizerských asfaltek, po kterých se mohou prohánět jak zavilí klasici, tak skejťáci.

Když je navíc kříženec vlka a vůdce zároveň šťastným otcem od rodiny a ukáže tu bílou nádheru svým dětem, je na doják u obrazovek zaděláno. Otec (vlk, vůdce) křičí se slzou v oku: “Ještě kousek děti, a bude zelňačka na Hřebínku!”, a děti mu s nadšením odpovídají: “Tati, a kdy už tam budeme? A jak je to ještě daleko? Mně je zima!” Slabší členy tlupy vlk zanechává u prvního občerstvení, aby se s bušícím srdcem vydal do lůna panenských kopců s těmi, co už něco vydrží. Povzbuzuje děti voláním: “Přidejte holátka, ať dojedeme za světla!” a “Tady někde bude ostrá levá.” Je vám jistě jasné, jak si to robátka užívají, zvlášť potom, co poslední zelňačka mizí v rukou paní ve frontě před vlkem. Nezbývá, než si dát párek.

A dokážete si představit, jak to musí vypadat, když se kříženci od rodiny sejdou DVA?