Lužická jezera a Kolné (19. - 28. 8. 2016)

Když horolezec zrovna neleze, pije pivo. Nebo trénuje. Nebo trénuje pití piva. Takový Radek Jaroš, protože mu omrzly nohy, musel z běhání přesedlat na kolo, aby nabral fyzičku na svou poslední osmitisícovku. My jsme se přidali k Robátkovcům a po Jarošově vzoru sbalili kola, brusle a pivo a odjeli za hranice všedních dní trochu potrénovat.

Lužická jezera leží asi 70 km severně od Drážďan, nedaleko města Senftenberg. Jedná se o oblast bývalých povrchových dolů na hnědé uhlí v různém stádiu rekultivace, od těch plně turisticky funkčních s bary, plážemi, kempy, jako je třeba Senftenbergersee, až po polonapuštěná jezera s rozestavěnými moly a apartmány, kde těžba skončila včera (Grossräschenersee, Bergheidersee). Možné je dokonce navštívit důl při plném provozu, případně se na něj podívat z upravené vyhlídky (u města Welzow).

Oblast zatopených jezer je jedna velká rovina protkaná sítí cyklostezek, kde můžete na kole najezdit stovku, ani nemrknete. My jsme dali jeden den 60 km, a měli jsme toho dost. Jinak jsme jezdili tak 30 až 40 km za den.

Bydleli jsme v kempu Sun and Fun u jezera Geierswaldersee, ve městě Lejno. Schválně se koukněte do mapy. Je tam. No dobře, jmenuje se to Geiserswalde-Lejno. Tak to asi nebude jen tak nějaký, ale je to Lejno s přídavkem. U kempu byla písečná pláž a na pláži byl bar a půjčovna sportovních potřeb, zejména pádlbordů, serfů a šlapadel. Protože bylo krásné slunečné počasí, na pláži a u baru jsme vydrželi trénovat celé hodiny. Děti se cvičily v hrabání písku, na nic jiného neměly ani pomyšlení.

Aby se neřeklo, že jsme se jenom poflakovali, tak to ne. Jezdili jsme na kolech, bruslích, hráli jsme beach volejbal, plavali jsme k bójce a zpátky a chytali bronz. Večer jsme trénovali pití různých alkoholických, a později, protože ty alkoholické už došly, i nealkoholických nápojů.

Nevýhodou toho, že se jedná o oblast bývalé těžby, je to, že koupat se dá pouze na vyhrazených místech. Všude jinde jsou cedule se zákazem, hrozí sesuvy půdy, protože je v podloží zvodnělý písek. Při jízdě na kolech nebo bruslích se krajina místy stává monotónní, oblast je to veliká. A nejsou tam bufety. Jediný, co byl u Hřebíku, vyhořel.

Samostatnou kapitolou jsou všudy přítomné pozůstatky těžby. Viděli jsme obří vyřazené korečkové rypadlo, kde se do jednoho korečka vejde menší auto. Viděli jsme obří přepravník F60, dokonce s audio výkladem v češtině, kde jsme vystoupali do výšky 74 m a některým lidem ve skupině se z toho dělalo špatně. A jak už bylo zmíněno, viděli jsme obří důl s výsypkou a funkčními stroji u města Welzow. Parádní je také rozhledna zvaná Rezavý hřebík. To už není pozůstatek těžby, ale důsledek rekultivačních prací, ale výstup na ni a výhled zhora stojí za to. Dalším, tentokrát nečekaným, zpestřením byla návštěva závodního okruhu Lausitzring, kde zrovna burácely motorky při tréninku a kde si můžete zajezdit na bruslích na éňo ňůňo asfaltu. Alespoň to píšou.

Relaxace po zátěžovém tréninku probíhala v Kolném u České Lípy. Tam jsme dali ještě jeden okruh na kolech, k Holanským rybníkům, do Holan do hospody a přes Kvítkov a Kozly zpátky. Cestou domů v neděli jsme kvůli vedru udělali zastávku v Kravařích na koupališti a u dědy v Terezíně.