Feráty Hohe Wand (18. 6.)

Sem myslel, že s Edem podniknem výpravu na ledovec a nějakej ten kopec s mačkama, cepínem, návlekama, lanem, uzlíkama, prusíkama a tak. Babička už byla domluvená, že pohlídá děti, když v tom Ondrejs den před odjezdem nasadil horečku skoro osmatřicet. Takže všechno zase v prd…. Jenže Ondrejs se do rána rozhodl, že mu vlastně nic není, horečka jaksi zázrakem pominula a my, drsní rodiče jsme na nic nečekali. Vysadili jsme ho na chalupě ke Štěpině a mohli jsme vyrazit s Edem za svobodou, představující nakonec kvůli počasí feráty na Hohe Wandu.

Kvůli tý horečce jsme nestihli odjet rozumně, naopak jsme nastartovali z chalupy až kolem půlnoci, což po 5hodinové jízdě a přestávkách hodilo příjezd na místo kolem šestý. No a protože jsme si řekli, že když si půjdeme lehnout, už nic nedáme, protože ta fronta s deštěm určitě do tý doby přijde a že na nástupech budou fronty od nadšenejch rakouskejch ferátovejch borců, tak jsme si lehnout nešli a šli jsme rovnou do prvního kletrštajgu, co byl poblíž. Nějaká Währingersteig (C). Řeknu vám docela maso, když člověk netuší co ho čeká. Expozice na žebříku, že by foťák mohl závidět a ferátovej set mi plandal až ke kolenům, divže jsem se do něj nezamotal. Nahoře jsem poprvý vyždímal triko značky Bavlna-kong a vypil dávku das frisch Wasser.

Aniž bychom se vysvlíkli z těch kletrštajg postrojů, sedli jsme do káry a hodili tam přesun na západ. Se staženejma okýnkama a prdelema jsme obhlídli HTL-Steig (E) a rozhodli jsme se, že ho necháme na pozdějc. Vybrali jsme za cíl Wildenauer Klettersteig (D). Údajně cesta jen po kramlích, co jsou pekelně daleko od sebe a expozice jako kráva. Nástup asi hodinu do prudkýho kopce směrem na Hubertushaus jsme zvládli v rekordním čase, ale odbočku k ferátě jsme hledali tak poctivě, že jsme ji nenašli, a skončili jsme tam, kde jsme vůbec nechtěli, teda u tý chaty nahoře. V horní části je pěšina odjištěná lanem, vlastně taky kletrštajg Springles-Steig (A). Takže to máme druhej kletrštajg a druhý ždímání.

U chaty jsme DLOUHO hledali Steirerspur (C), no nakonec jsme ho našli a přelezli jsme ho. Tož to třetí zářez. A zase zpátky tou áčkovou ferátou dolu (čtvrtej přelez), že ten nástup na Wildenauera musíme najít. Jedinou odbočku, kterou jsme cestou nahoru neprozkoumali, jsme prozkoumat měli, protože to byla ona. Nakonec jsme teda našli kramlovej nástup. Abychom se mohli jistit od kramle ke kramli, museli jsme nastavit kletrštajg úvaz o smyčku a karabinu, event. preso. A už jsme jeli. To vám byla jízda! Konec toho kletrštajgu byl v úzkým komíně. Paráda! A to všechno k kolmý stěně v dýlce přes 100 m! Jestli dobře počítám, tak to je pátá feráta.

Nahoře už se nám nechtělo jít zase tím samým áčkem dolu, tak jsme to vzali druhou stranou, přes jiný áčko – Wagnersteig. Šestej kus. Mysleli jsme že musí bejt už skoro noc, ale ono bylo teprve poledne. Čas na oběd a nějakej ten šlofíček. Ten nám bodnul a mezitím taky trochu sprchlo. Do toho HTL se nám už nechtělo, co když přijde ceďák, tak jsme vybrali na závěr jedno céčko (sbírá céčka, v tom je ta léčka) u chaty Hergottschnitzerhaus. Tu jsme taky nemohli najít, resp. jsme ji trochu přešli, přitom je přímo pod chatou. Jmenuje se Ganghofersteig. Relativně krátká, přesto výživná, při dolezu začalo pěkně lejt (sedmej kus), tož jsme to zabalili a odfrčeli domů. Mohlo bejt tak sedm večer a za 6 hodin jsme byli zpátky na chalupě.